Semana Santa. Něco jako Velikonoce, ale peruánské a velmi křesťanské. Neoslavuje se z hrobu vstání Ježíše Krista, ale panna Marie. Především je to ale jeden volný týden, ve kterém se peruánské rodiny vydávají na výlet. Já s mojí rodinou jsme jeli k jezeru Titicaca a až do Bolívie!
Na cestu jsme se vydali v 6 hodin večer směr Puno. Z Arequipy jsme vyjeli až po 2,5 hodinách.. Ano, doprava v Arequipě a v tuto hodinu je opravdu otřesná. Do Puna jsme proto přijeli asi až ve 2 v noci. Cesta byla zajímavá. Celou, celou dobu jsme si povídali. Mamka je velmi ukecaná a povídáme si dlouho každý den jak se vrátí z práce. Tady na cestě jsme měli delší příležitost! V Puně jsme přespali jednu noc. Zažil jsem přenádherný východ slunce a velmi chutnou snídani. Po snídani jsme měli chvíli času a já se vydal hledat kešku! S Geocachingem v Peru je to hodně slabé. V celém Peru je míň keší než v Prostějově a většina keší není na svém místě. Proto mě velmi překvapilo, že jsem kešku našel! Po tomto dobrodružství jsme se vydali na cestu do města Copacabana.
Cesta byla krásná. Překrásná. Jeli jsme pomaličku podél jezera a sledovali nádhernou přírodu. Přenádhernou přírodu. Stavili jsme v každé vesničce abychom ji prozkoumali, u každé vyhlídky, u každé alpaky stojící u cesty. Při návštěvě vesniček jsem měl takový zvláštní pocit. Byl čtvrtek brzo odpoledne a ve vesničkách nebyl nikdo. Pouze pár pánů co popíjeli Pisco, děti co si hrály s míčem na ulici, ženy co seděly ve svých krámcích a čekaly na zákazníky a spící psy.. Klid. Žádná auta, motorky, kamiony. Jen tiché konverzace, vzdálený jásot dětí a pomalý regeton z tranzistoráku. V těchto vzdálených městečkách a vesničkách Peru se žije úplně jinak. Klidně, bez spěchu a stresu. Nikdo tu nemá žádné ambice na dlouhý život plný spousty vydělaných peněz, hezkého auta, cestování a vzdělání. Prostě klid.
K večeru jsme dojeli na peruánskou hranici. Zde taky panoval klid. Dostali jsme povolení a v klidu ujeli zhruba 30 metrů k bolivijské hranici. Tady už klid nepanoval. Bolívijci jsou úplně jiní než Peruánci. Začaly problémy, nemůžeme vstoupit do Bolívie.. chybí dokumenty.. na konec řady prosím.. ne nejsou tu záchody.. bez povolení nesmíš opustit místnost.. Bylo to zajímavé a kruté. Po celkem dost dlouhé době jsme se ale z hranice vymotali a jeli do Bolívijského městečka Copacabana (v Jižní Americe je toto jméno velmi populární a je tu dost takto pojmenovaných míst – ne, není to jenom pláž v Riu!). Z tohoto městečka se jezdí loďkama na ostrovy Isla de Sol a Isla de la Luna, což byl cíl naší cesty. Bohužel nám bylo řečeno, že dnes už je pozdě a žádné loďe v tuto hodinu na ostrovy nejezdí. Prvně jsem byl z toho velmi zklamaný. Následně ale velmi šťastný! A výlet se o jeden den prodloužil.
Další články od Martina
