Na první společné akci, Rotary kempu jsme se všichni navzájem poznali, skamarádili a nechtělo se nám opouštět se navzájem. Naštěstí jsme se hned o dva dny později měli všichni vidět znovu! A to na meetingu s První dámou Peru. Cože na meetingu s První dámou Peru?!
Na tento speciální den jsme měli sraz před prezidentským palácem a to hrozně moc dopředu před samotným zahájením. Věděli jsme, že máme být krásně vystrojení, mít Rotary saka, odznáčky naší země s vizitkou a že se uvidíme s První dámou Peru. Jak jste se mohli z předchozích dílů Mého příběhu dočíst, všechno člověku dochází až se to děje. Čili jsem na tuto akcičku šel s normálním pocitem a ne, že se uvidím s jednou z nejvýznamnějších osob země, s První dámou 31 milionového Peru!
Při vstupu do paláce jsme prošli spoustou bezpečnostních opatření, načež jsme se dostali do obrovské, krásné, historicky vyzdobené síně, kde stála připravena vojenská kapela spolu s dalšími vojenskými hlídači a židle pro nás na sezení. Organizátorka akce, myslíme si, že to byla sekretářka prezidenta nebo tak něco, nám oznámila, že si celý následující program nacvičíme, aby se potom nic neplánovaně nepokazilo. Absolutně jsme nechápali proč trénovat. Nicméně se začalo trénovat. Posadili jsme se, u řečnického stolku se vystřídalo pár lidí a gesty nám dali najevo, že teď jako mluví. Vstali jsme a šlo se trénovat postavení na hromadnou fotku. Ve vzorných řadách jsme došli do jiné, honosnější místnosti s červeným kobercem a začali se skládat na schody. Když každý měl své místo a fotograf dělal jako že fotí, v rohu za schody se objevil starší elegantní pán.
S nesmírně klidným a optimistickým výrazem v obličeji, neustálým úsměvem na tváři a s jiskřičkou v očích přistoupil k nejbližšímu a řekl: „Hello! How are you? What is your name and where are you from?“. Němec a Švýcarka mu odpověděli. Nevěnovala se mu ale skoro žádná pozornost. Znovu se zeptal dalších lidí, ti mu ale neodpověděli, protože jsme se všichni soustředili na trénování zástupu na fotku. Čili nebylo divu, že přeslechli. Najednou ta paní sekretářka tichým informativním hlasem prohlásila „This is the president of our country, Pedro Pablo Kuczynski“.
A tento postarší pán zareagoval zvoláním „Hi guys!!“. Všem nám spadly brady a začali jsme se smát. Vážnost celé akce byla ta tam. Fotograf si zaběhl pro foťák, Pan prezident se s námi vyfotil a pak odběhl pryč – prý šíleně spěchal. Potom jsme se vrátili do velké síně spolu s První dámou, nic víc se už netrénovalo a program začal.
První dáma Peru, Nancy Lange přistoupila k řečnickému stolku a s přívětivým úsměvem na tváři začala mluvit plynule anglicky. Jak to, že plynule anglicky? Je totiž z USA, z Arkansasu. A Pan prezident Peru je od německého otce polského původu a francouzské matky… Vtipné. Nicméně První dáma začala s proslovem. Povídala nám o tom, jak máme být vděční za tuto možnost, která se nenaskytne každému. Jak máme být vděční našim rodičům, že nám tuto možnost umožnili a pustili nás přes mateřské pudy na rok do země jako je Peru. Nakonec nám pověděla, že máme být vděční, že můžeme žít. Načež začala mluvit o její výměně. Ano, Nancy Lange, První dáma Peru byla před 47 lety s Rotary na výměně a to v Indii. Ptala se nás, jestli si dokážeme představit život v Indii před 47 lety. Její rok ji inspiroval k tomu, že teď dělá to, co dělá. Velmi emotivní opodstatnění vděčnosti žít.
Další články od Martina
