A je tu poslední díl z trilogie nezapomenutelného výletu! Pokud jste si celé kompletní dění přečetli ve článku o celém výletu, dozvěděli jste se, že bych rád samostatně popsal ostrov Amantaní a Machu Picchu. Amantaní je již popsáno, čili se dostáváme k Machu Picchu!
Myslel jsem si, že výlet na Machu Picchu je jednodenní záležitost. Ale jak se ukázalo, tak ne. Opět jsme dostali pokyn nabalit si naše maličké cestovní baťůžky k prasknutí, tentokrát ale jen na jednu noc. Začátek dne jsme strávili odjezdem z Cusca a návštěvami starobylých památek Inků. Zhruba v půli odpoledne jsme dorazili na železniční stanici, odkud vyrážel náš vlak do města Machu Picchu.
Podle jistých teorií je tento vlak jediným dopravním vlakem v Peru. Městečko Machu Picchu a městečko, ze kterého jsme vyjížděli, pojí pouze jedna kolej a zhruba hodina a půl cesty. Vlak mě nejvíce zaujal skleněnou střechou a velmi velkými okny. Čili máte možnost vidět tu nesmírnou hloubku údolí, ve které se právě nacházíte a projíždíte. Nechtělo se mi tomu věřit, v jaké nesmírné hloubce jsme se to nacházeli… Také jsme v tomto vláčku dostali velmi chutný dort a pití. Já si vybral hruškový džus! Budu toho litovat do konce života…
Po příjezdu do města jsem si okamžitě město zamiloval… z vlakového nádraží jsme procházeli spousty stánků se suvenýry. Celé město je, jak jinak, město turistické. Na každém rohu bar, hospůdka, hotel. Prostě se vším všudy turistické město s nepředstavitelně úžasnou atmosférou. Po večeři jsme měli volno a já se jen tak volně procházel. Městečko mě opravdu velmi zaujalo. Všichni byli velmi milí. Po dvou a půl měsících jsem opět spatřil evropský styl zábavy a zjistil jsem, že se mi po něm maličko stýská. A pak se stalo něco nečekaného, co vytrhlo mé srdce a zanechalo v městečku Machu Picchu… Začalo pršet! Já jsem stál uprostřed úzké uličky a nechával stékat studené kapky vody po mém obličeji. Vdechoval jsem vlhký dusný vzduch, vnímal bubnování kapek na mé tělo a na ulici a nevnímal vysmáté turisty běžící se schovat pod nejbližší přístřešek. Prožíval jsem tento znovuzrozující prožitek a nechával ho vrýt do paměti. Zjistil jsem, že se mi ani tak nestýská po evropském bavení, jako po osvobozující 100% vlhkosti v podobě deště..
Další články od Martina
