Ahoj!
Dnes je 3.10.2018 a já jsem před zhruba týdnem změnila rodinu. Změnila jsem rodinu o měsíc dřív a můžu říct, že se mi vážně ulevilo. Měla jsem určité problémy už předtím, ale nevěděla jsem jestli o tom někomu říct a nebo ne.
Pořád jsem se ptala sama sebe, jestli moje problémy jsou opravdu tak vážné, že bych o nich měla informovat mojí kancelórku a nebo jestli jsou to jen drobnosti, které jsou normální, a na které si musím zvyknout. Nakonec když jsem někomu povídala o tom co mě trápí, tak se všichni shodli na tom, že to musím začít řešit. No a tak jsem napsala naší distriktní koordinátorce (jelikož moje kancelórka neumí anglicky a portugalsky bych to vysvětlit nedokázala), poté jsem se sešla s vicechairmanem a po dlouhých konverzacích jsme dospěli k názoru, že změnit rodinu bude teď nejlepší. Bylo to i z důvodu, že moje 1.host mamka byla v nemocnici na pár dní a teď bude muset odpočívat(nebojte, není to nic vážného). No, takže nakonec to dopadlo pro všechny dobře.
Teď momentálně jsem u mé původně 3 host rodiny, jelikož ta 2 předělává něco na domě a nemůžou si mě vzít k sobě už teď. Bydlím teď dost daleko od centra a od školy, ale jsem mnohem šťastnější a to je mnohem důležitější než to, jak dlouho jezdím autobusem :DD. V této rodině nemám sourozence jelikož je to starší pár a jejich dětem je dnes okolo třiceti. Jednomu jejich vnukovi je osmnáct a na rozdíl od nich mluví anglicky. Takže ten nám tady se vším dost pomáhá a hlavně s komunikací. Pro mě je to dobré, jelikož mluvím teď opravdu jen portugalsky , ale občas to nejde a tak je super tady mít někoho, kdo tu angličtinu alespoň trochu ovládá. Jo a taky mám tři dokonalý psy. A i když moji host rodiče jsou trochu starší, pracují opravdu celé dny. Moje host mamka pracuje celé dny ve svém vlastním depilačním studiu a můj host taťka, no tak to jsem ještě nepochytila co přesně dělá, ale něco s auty :D.
A jelikož tento článek je o mých rodinách, tak nám zbývá se podívat na mou následující, původně druhou, teď už třetí host rodinu. S touto rodinou jsem minulý víkend jela do jejich apartmánu na pláž Balneário Camboriú, což je nejkrásnější pláž na jihu Brazílie. Bylo to poprvé, kdy jsem s nimi někde takhle byla. Přijde mi, že tato rodina je hodně podobná té, co mám u nás doma v Česku. No a tím pádem se jeví jako ta nejlepší. (Ale to teď vůbec nechci říkat, jelikož v této rodině, kde jsem teď, jsem vážně spokojená.) Akorát s tím rozdílem, že budu mít šestnáctiletého bráchu, který pojede na výměnu příští rok. No byl to úžasný víkend. Hodně jsme si povídali, váleli se na pláži, prošli si město, skákali do vln a tak. Také jsem poprvé pila kokosovou vodu.
Dneska to nebylo moc dlouhé, ani jsem nevěděla, jestli mám něco psát a nebo ne. Ale nakonec jsem cítila povinnost toto napsat, jelikož píši o výměně a toto byl velmi důležitý krok.
A na závěr vám chci říct, všem výměnným studentům, ať už současným a nebo budoucím, abyste se nikdy nebáli promluvit, abyste to neodkládali a mluvili úplně o všem co vás trápí. Protože všichni lidé okolo Rotary jsou tu jen pro vás a vždycky vás vyslechnou a najdete spolu vhodné řešení. A to je jediná cesta, jak se pohnout dál. A možná, že tohle není jen klíč k úspěšné výměně, ale i k úspěšnému životu.
Další články od Verči
