Uplynul rok co jsem se chystala na největší dobrodružství mého života, které začalo na OM I. v Třebíči. Tam jsem se dozvěděla co všechno pro to ještě musím udělat a dostali jsme už i prvotní informace o pravidlech a o tom jak asi bychom se na výměně měli chovat. Bylo to také hodně zaměřené na kulturní šok. Všechny tyhle rady, doporučení a prezentace přetrvávali až do našeho posledního meetingu, kde jsme poprvé poznali inboundy v Česku. A já si pamatuju jak strašně moc super to bylo. Já se nestačila divit, oni byli tak energičtí a volní. Uživali si chvíle spolu a žili přítomností. Tančili, zpívali, objímali se a snažili se do toho zapojit i nás. Bylo to neuvěřitelný a v tu chvíli jsme věděla, že chci být jako oni, že jsem si vybrala správnou cestu.
Přišly poslední měsíce před mým odletem a já se začla strašne moc těšit, moc, moc. Chtěla jsem odletět hned, nechtěla jsem na nic čekat. Najednou přišli poslední dny a já nevěděla co mám dělat. Najednou se se mnou loučili všichni moji kamarádi a ještě předposlední den před odletem jsem strávila na táboře s nejlepšíma kamarádama, kteří byli strašně smutní a já si najednou uvědomila, že já mám tady všechno. Najednou jsem vůbec netušila proč chci odjet z toho bezchybnýho života, kterej mám. Bylo to pro mě moc těžký. Poslední dny jsem jen brečela nebo se smála.
Oslava mých osmáctých narozenin
Nejlepší kamarádi – Ind, Němka
Společná radost je nejvíc na světě – kamarádi
I po všech těchto úvahách jsem samozřejmě odletěla do mé vysněné Brazílie. Pořád jsem věděla, že to bude stát za to, jen jsem se začala trochu víc bát. Po pár prvních dnech přišlo peklíčko, kdy jsem skoro s nikým nemluvila, jelikož jsem neznala jazyk a moc mi všechno chybělo. Pocit domova, to bylo to co mi doopravdy chybělo. Strašně moc jsem brečela a psala a volala kamarádům, jelikož rodičům jsem nemohla říct, že to není tak dokonalý, jak jsem si vysnila.
Chvílema to bylo špatný, ale co by to bylo za život, kdyby se děly jen dobré věci. Každým dnem to bylo lepší a lepší a nakonec jsem se odřízla od světa v Česku a začala žít ten můj svět někde jinde. Tam, kde jsem mohla začít od začátku, s čistým štítem. A povedlo se, našla jsem tu nejúžasnější partu kamarádů, co jsem si mohla přát. Našla jsem sama sebe a užila si ty nejskvělejší chvíle. Vrátila jsem se mnohem šťastnější a silnější, ukázalo mi to, jakým směrem se chci v životě vydat.
Další články od Veroniky
