A je to tady, Northeast, výlet, na který jsem celých šest měsíců čekala. Měla jsem od toho neskutečně velká očekávání, až jsem se chvílemi bála, že to nebude tak dokonalé, a že budu zklamaná. Ale ono ne, bylo to ještě 1000x lepší, než co jsem si dokázala představit. Byl to výlet plný smíchu, slz, nadšení, loučení, zpěvu a radosti. A jednou z největších radostí bylo zase po sedmi měsících vidět Amálku a zažít tenhle měsíc s ní.

Vůbec nevím, jak tento nejlepší měsíc mého života dám do jednoho, případně dvou článků. Ale začala bych asi tím, že vám popíši naší cestu. Nejdříve jsme všichni společně letěli z Curitiby do Fortalezy a poté autobusem do Jericoacoara, kde náš výlet oficiálně začal a poté se pokračovalo : Jericoacoara-Fortaleza-Natal-Reficé-Salvador-Lençoís-Itacaré-Porto Seguro-Vitória-Rio de Janeiro. Nejradši bych vypsala úplně všechny aktivity a zážitky ze všech měst, ale to by nás nikoho nebavilo, takže to vezmeme zkráceně.

Hned první destinace, kterou byla Jericoacoara, byla velmi velmi zajímavá. První večer byl na programu buggy ride, což pro mě, jakožto pro člověka, kterému taťka vždycky hodně přibržďoval v serpentýnách před Rakouskými hranicemi, bylo jaksi malinko nepříjemné. Buggy ride následoval i druhý den, čehož jsem se vážně bála, ale nakonec to bylo neskutečné a špatně mi už vůbec nebylo(naštěstí). Jericoacoara bylo jedno z nejlepších měst, které jsme navštívili. A to také díky lekcím Forra, Capoeiry a jógy. Což jsou všechno typicky brazilská umění. Už v tomto prvním městě každý z nás pochopil, že tohle je ta Brazílie, kterou všichni znají, že lidé tam jsou opravdu chudí, a že kriminalita na severu opravdu je. Nebylo to zatím nic tak hrozného, ale zanechalo to v nás hodně. A asi i toto první setkání s jinou kulturou způsobilo to, že jsme tam všichni zanechali svoje srdce.

Další z mých milovaných míst bylo určitě centrum Salvadoru a zeď vzpomínek. Všichni jsme si koupili svazek barevných stuh. Každá znamenala něco jiného např. světle modrý je láska, růžový znamená přátelství a nebo žlutý úspěch a inteligenci. Celé to spočívá v tom, že vezmete stuhu a přivážete ji na zeď přání a nebo na ruku. Uděláte 3 uzle a u každého uzle myslíte na jednu osobu, které byste toto přáli. Takže všichni moji kamarádi těšte se, vezu jich domu hodně :DD. Ale také byl Salvador první místo, kde je kriminalita větší a kde naše animátorky začínaly být nervózní a hodně důrazně nám zakázaly chodit s telefony v ruce a tak. A další nepříjemná věc- V tomto městě jsme se dozvěděli, že Ami má denque(což je tropická nemoc) a tak si dalších pár dní bohužel vůbec neužila.

Ve Fortaleze jsem poprvé v životě jela sama na koni a ještě k tomu po pláži! Další z nových dobrodružství byl serfing v Itacaré, který jsem si také neskutečně zamilovala nebo DJ pool party v Porto Seguro. Naučili jsme se deštníčkové tance v Olindě(Recifé), kde jsme také měli vlastní karneval. Byl to neskutečný večer, tancovali jsme a zpívali všemi možnými uličky, měli vlastní kapelu a dalších 50 lidí, co se k nám připojilo.

Všechno tohle bylo neskutečně silný a plný emocí. Celý výlet jsme chodili se svými vlajkami, fotili všechno možný a dělali blbosti. Celý tento severo-západ jsme procestovali autobusem ve skupině 50-ti lidí. Ačkoliv cesty byly občas dlouhé, nikdy to nebylo tak strašné. Měli jsme hodně filmů, zpívali jsme, smáli se, učili se nové jazyky a samozřejmě v neposlední řadě spali.

Další články od Verči

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!