Říjen je za námi a s ním i Oktoberfest v mém milovaném výměnném městě Blumenau.
První otázkou vás všech asi bude, jak vůbec může být německý festival v Brazílii, že? Ale jak už z předešlých článků víte, Blumenau společně s vedlejším menším městečkem Pomerode, je město s nejvíce německou kulturou a nejvíce obyvateli s německými kořeny.A jelikož mé město je mnohem větší, tento festival se koná každoročně v Blumenau.V části zvané Vila Germânica.
Průvod
Jednou z hlavních událostí tohoto festivalu piva a štěstí je průvod, který se koná vždy 2x týdně. No a jednou ve středu večer se průvodu zúčastnil i můj rotary klub. S Lene z Německa a Fridou z Mexika jsme nafasovaly typické německé šaty a už šly uprostřed řvoucího a skandujícího davu. Byla tam neskutečná atmosféra. Všichni jakoby zapomněli na ten každodenní stres a jen si tu chvíli užívali. Trvalo to asi hodinu a my jen zpívali a tancovali spolu s dalším tisícem lidí a lidé okolo se smáli a tleskali.Byla to neskutečná energie. Poté už jsme se přesouvali na místo konání samotného Oktoberfestu, což byla veliká aréna se spoustou obchodů s německými věcmi, jídlem a pitím a třemi obrovskými sektory, kde se jen zpívalo a tancovalo společně s různými kapelami.
Celkově tento festival trval, pokud se nepletu, 23 dní. Pro nás výměnné studenty to bylo skvělé, jelikož se ve školách nemusíme úplně učit na testy, a tak jsme tady trávili poměrně dost času(taky se teda všichni shodneme, že nám to hodně lezlo do peněz a naše kapesné nám vůbec nestačilo :D). Také skvělá věc byla, že i když nám distrikt zakázal, aby výměnní studenti z jiných měst spali v Blumenau, tak přesto hodně z nich přijelo alespoň na jeden večer. A tak jsme si to mohli užít všichni společně. Samozřejmě párkrát jsem tam také byla s lidmi z mé školy. Jelikož Oktoberfest je veliká událost pro celý jih Brazílie a sjíždí se tu lidé ze všech možných měst, jeden den přijela i Terezka z Česka, která je na výměnně jako já a bydlí v hlavním městě našeho státu Santa Catarina. Bylo to úžasné jí vidět a najednou po 3 měsících moct mluvit česky. Ale upřímně musím říct, že se nám oběma hodně motal jazyk, a tak většina našich konverzací začínala anglickým a občas i portugalským slovem :DD. Rozhodně nechci říkat, že bych zapomněla mluvit česky, to vůbec, ale najednou to bylo něco jiného, něco na co jsme nebyly zvyklé a ještě k tomu jsme tam byly s ostatními výměnnými studenty, se kterými jsme mluvily anglicky. A také Terezky rodiče, se kterými jsme zase mluvily portugalsky. Takže jsme se asi nemohly divit, že jsme se hodně přeříkávaly.
Musím říct, že tento měsíc utekl speciálně rychle a najednou už je to 100 dní, co jsem tady v Brazílii. Je to až strašidelné, že už je to skoro třetina mého pobytu tady. Mám tady život, rodinu a skvělé přátele. Poslední dobou už ani nemám tolik fotek v telefonu, protože na to není čas. Snažím se tu žít každým okamžikem a myslím, že se mi to daří.
Beijos!
Další články od Verči
