Jak už můžete vědět, přiletěla jsem 18.7.2018 v 9:30 do Navegantes. Hned, jak jsem vystoupila z letadla, měla jsem radost, že jsem po celém dni cestování konečně na místě. Na druhou stranu jsem ale začala být nervózní, přeci jen jsem měla poprvé poznat svojí novou rodinu.

Naštěstí k nervozitě nebyl vůbec žádný důvod. Jen co jsem vešla do haly letiště, jediné, co bylo slyšet bylo „Welcome Veronika“. Byl to nejlepší pocit, když jsem se podívala před sebe a tam stálo asi 10 lidí s transparenty a já věděla, že čekají na mě. Byla jsem tak šťastná. Všichni jsme se navzájem představili. Byly tam všechny mé 3 host rodiny, prezidentka mého host Rotary klubu a moje kancelórka. Všichni byli moc milí.

Poté jsme s ostatními členy mé 1. host rodiny (kterou můžete znát z předchozího příspěvku) vyrazili směr Blumenau, což je město, které bude mým ročním domovem. Zastavili jsme se ještě na krásné pláži, udělali pár fotek (rodiče jsou fotografové) a také, jelikož už byl čas oběda, na jídlo.

Byly to náročné dva dny, a tak jsem byla ráda, když mi host mamka po obědě řekla, že zbytek dne už můžu odpočívat. Hned jak jsme přijeli domů, umyla jsem se a usnula jako miminko. Spala jsem přesně 5 hodin (byla jsem fakt unavená, kkkk). Když jsem se vzbudila, akorát přišla moje nová sestřenice Naya, která je vážně skvělá, a začalo se grilovat.

Byl to skvělý první večer. Všichni se snažili abych se u nich cítila jako doma a abych neříkala „ve vašem domě“ , ale „v našem domě“ . Bylo to skvělé zakončení tohoto dne plného nových věcí.

Dnes je 22.7.a to znamená, že mám za sebou už 4. den. Na každý den jsme měli v plánu minimálně dvě věci. Je toho opravdu dost, co mi chtějí ukázat a není čas ztrácet čas :)). Moje host rodina je opravdu veliká. A taky dost povídavá, hlučná, veselá, kkkk. A tak už jsem stihla poznat pár rodinných známých a rodinných příslušníků. Nevím, jestli je to jen v rámci této rodiny a nebo v celé Brazílii, ale lidé tady jsou tak moc milí a otevření.

Také jsem poznala spoustu krásných a zajímavých míst. Hrála fotbal, volejbal i basketbal. A užila si spoustu legrace. Ale i když je tu tolik skvělých věcí, nic není dokonalý. Chvilkami, hlavně když jsem ve velké společnosti, kde mluví všichni portugalsky, si tu přijdu tak nějak cizí. Ale to je asi takhle ze začátku jasný. Chybí mi pár věcí z domova, ale od začátku jsem věděla, že se mi tím změní život, takže jsem s tím musela počítat.

Brazílie je jinej svět. Ale každým dnem ho miluju víc a víc.

Obrigada muito por tudo !

Další články od Verči

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!