Je 25.7. A to znamená, že jsem v Brazílii už osmý den. Dneska bych vám chtěla říct něco o tom, jak to tady vlastně mám s portugalštinou, jak se učím a tak. A to hlavně proto, že neznalost jazyka je věc, která mě tu asi nejvíce omezuje.
Mám tu výhodu, že moje host ségra, která pojede do Mexika, je ještě doma. A tak se většinu času učíme spolu. Například nejlepší věcí je to, že máme všude po bytě nalepené papírky, které popisují danou věc. Jako například kdykoliv si jdu vyndat skleničku ze skříně, leží před ní papírek s tím jak se to řekne anglicky, portugalsky a španělsky. A takhle je to v podstatě se všemi věcmi. Také mi ségra nalepila pár papírků nad postel nebo na notebook, na kterých mám napsané základní fráze .
Já, host sestra a naše saka
Prato – plate – plato
life-begins-in-the-end-of-your-comfort-zone
Příbory už také ovládáme parádně
Není však jediná, která mi pomáhá. Například s mojí host mamkou jsme si udělaly klasickou hodinu portugalštiny. Probraly jsme spolu celý můj sešit, do kterého jsem si dělala poznámky ještě před příletem do Brazílie (btw. z aplikace Duolingo). Také mi tam pár věcí doplnila a vysvětlila a i mě zkoušela z různých věcí jako jsou např. dny v týdnu, měsíce nebo číslice. Nejen, že jsme se u toho dost nasmály, ale i jsem si z toho hodně odnesla. Portugalština mě zatím fakt baví, což je asi i hlavně díky přístupu celé mé host rodiny, takže se snažím využít co nejvíce času k učení.
Já a host sestra
Asi ta nejlepší a nejkrásnější věc je to, že vidíte svoje pokroky. A třeba já je vidím pořád, sice malé, ale jsou tam. Například včera byla Giu s mamkou v jiném městě, jelikož vyřizovaly vízum do Mexika, a tak jsem celý den trávila s taťkou a malou ségrou, kteří neumí anglicky vůbec a s Bete (prezidentka mého host rotary klubu), která umí anglicky asi tak dobře jako já portugalsky, hahaha. Bylo to občas dost těžké a také dost vtipné, ale zvládli jsme to. Myslím, že jsme si všichni výborně procvičili pantomimu a taky schopnosti google překladače :DD, ale ke konci dne už převažovaly mé pokusy o portugalštinu. A myslím, že to nebylo zas tak špatné.
Chce to jen se pořád snažit mluvit a mluvit, a když to nejde, tak se ptát a potom zase mluvit. Akorát ze začátku musíte počítat s tím, že kdykoliv se na něco zeptáte portugalsky před lidmi, kteří umí anglicky, místo odpovědi se vám dostane jen hlasitého smíchu, tleskání a slov o tom, jak jste strašně roztomilí. Ale i přes to, stojí to za to!
Asi poslední věcí k portugalštině je to, že až do města dorazí všichni výměnní studenti (což bude asi až ke konci srpna), začnou naše společné hodiny portugalštiny v angličtině. A jak jsem se dozvěděla od Giu, bude je vést učitelka, která učí angličtinu na mé nové škole. No a když už jsme u té školy, tak první školní den mě čeká už přesně za 5 dní!
A i když to s tímhle tématem vůbec nesouvisí, tak přidávám fotky ze společného focení v sakách s host sestrou, protože o to vás nemůžu připravit 
Další články od Verči
