V Česku zbývá 10 minut do půlnoci a já mám pořád na telefonu mojí českou kamarádku a vyprávím, co se za poslední dobu stalo. Přeskočila bych rozhovor o politické situaci v mé rodné zemi, jelikož tento článek bude hodně pozitivní 😀
Včera jsem měla prezentaci o mé zemi, městě, rodině, přátelích, tradicích no prostě o tom jaké to je, žít v České Republice. Byla jsem hodně nervózní, ale nakonec to dopadlo mnohem líp, než jsem vůbec čekala. Stres odpadl hned po první větě, když jsem se podívala na ostatní studenty z mého města, kteří mě přišli podpořit. Potom co jsme si poslechli českou hymnu, představila jsem mojí rodinu a přátele a ukázala české peníze, jsme všichni společně jedli dort a v podstatě všech 28 žen v mém rotary klubu mi přišlo říct, jak se mi to povedlo, a že už mluvím hezky (což mě moc zahřálo u srdíčka, haha). A tento (nakonec) skvělý večer jsme ještě zakončili večeří ve městě s výměnnými studenty a budoucími výměnnými studenty z mého klubu.
Dneska jsme se sešly s Lene z Německa za účelem zkusit udělat cukroví z našich zemí. A dokonce kromě toho, že jsme rozbily skleničku, vyprskly vodu na zem a spálily jednu várku, se nám to i povedlo! A to opravdu za ztížených podmínek, jelikož v Brazílii jsou úplně jiné ingredience než u nás v Evropě. Jinak můžu říct, že z mých dvou vrchovatých talířů vanilkových rohlíčků, zbyl po hodině, a po tom co okolo prošlo asi 10 lidí, jen jeden. Také sama za sebe můžu říct, že byly skoro tak dobré, jako od maminky.
Poslouchaly jsme vánoční písničky, pily horký kafe a pekly cukroví, ale k vánoční náladě nám to tedy moc nepomohlo. Je to takové zvláštní, jelikož venku je 30 stupňů a světlo do devíti.
Nevím jak se to stalo, ale už je jedna hodina ráno a Anička na telefonu už mi usíná. Chci jí ještě přečíst tento článek a tak končím a loučím se, abych to ještě stihla.
Další články od Verči
