fbpx

Jak je super být ve škole, kde jsou přes oběd a recces (delší přestávka) všichni venku a sedí na trávě? Je to úžasný ! Ale jak je to super, když začne pršet, a to jakože fakt hodně a nikdo nemá kam složit hlavu? No, úžasný to sice furt je, jen jsou všichni promočený až na kost. Ale nikdo s tim nějak problém nemá, takže pohoda.

Déšť je tu pro zemi fakt požehnání (to je dneska ostatně asi všude), takže to byla veliká sláva, když začlo pršet. Ve škole se nám místa na sezení přeměnila v malé rybníčky, kterým se nedalo moc vyhnout, takže se nám rybníčky vytvořily i v botách. Supr. Co víc si přát… ? 😀 No tak taková kopa srandy je tu děšť. Jinak je snad za mnou i měsíc, kdy nejvíc fouká. Za to jsem hodně ráda, protože když si tak člověk jede do školy na kole a fouká vítr rychlostí 1000000000km/s, mně přímo do ksichtu, tak si připadam, jak když na mě křičí „You shall not pass!!!“ (kdo zná Pána Prstenů, pochopí..) 😀

Ale nakonec déšť trval jen několik dní, málo na to, aby to udělalo velikej rozdíl. Víc na západě už v pár městech oficiálně došla voda. Ale asi je to tu taková každoroční (nebo celoroční) věc, takže pohoda. Typuju, že každý pozná, co je na fotkách. Měla jsem to štěstí se podívat přímo do Sydney opera house. ❤ Jedni starý a mega hodný manželé z Rotary, co milujou divadlo, mě vzali do tý unikátní budovy na představení West Side Story. A jo, je to fakt hustá stavba a na luxusnim místě.

Australani se taky chovají trochu jinak v divadle. Už jsem tu byla v divadle podruhý a přijde mi, že to tu je takový víc neformální. Jakože v džínech do opera house? Pohoda. Taky dost lidí si vytáhlo svoje jídlo během představení, oukej 😀 a musim říct, že i uvnitř to prostě nebylo takový „divadlový“, víc moderní. No, na pražský Národní divadlo to nemá.. ❤ Ale zase přímo představení bylo naprosto skvělý a lidi se tu rádi smějou, takže to bylo hodně vtipný. Fakt kvalitní.

No a září je u konce. To, co tu píšu, se samozřejmě stalo už pár týdnů zpátky, je to docela nemožný zapisovat ten blog hezky časově dobře 😀 Strašně rychle to utíká a je to zvláštní, když si někdy uvědomim, že jsem vlastně v Austrálii, tak daleko, tak strašně daleko od tý krásný Jihočeský kotliny. Tak za to, že tu můžu být, děkuju Bohu, ale taky hlavně vám, mami a tati! ❤

Další články od Kristýny

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!