Ještě předtím, než jsem vyjela na největší dobrodružství mého života, jsem četla článek o očekáváních. V článku se psalo, že by lidé neměli mít žádná vysoká očekávání od nové příležitosti, například práce nebo třeba i roční výměny, a to z jednoho prostého důvodu: pokud si začnete představovat (a začnete očekávat), jak tahle nová příležitost bude probíhat, taky můžete docela prudce narazit, když to nebude podle vašich představ. Zamyslela jsem se nad tím a rozhodla se toho držet. Neočekávala jsem, že ve škole si udělám nejlepší kamarády, že mně rodiny budou brát na výlety a ani, že můj distrikt bude ten nejlepší, co jsem si mohla přát. Neočekávala jsem ani to, že se do Brazílie zamiluju, tak jak se to stalo.

Škola

Přijela jsem na výměnu a začala chodit to školy. Moje třída byla super, ale byl to třetí (poslední) ročník střední školy, takže všichni měli plnou hlavu myšlenek ohledně vysokých škol, a tak na mě nikdo neměl čas. Bavila jsem se tam s hodně spolužáky, jen to nebyli žádní mí nejlepší kamarádi a mimo školu jsme nic nepodnikali. Po letních prázdninách (prosinec, leden) jsem ale změnila třídu – jelikož ta moje předchozí odmaturovala – a našla si skvělé kamarády. Podnikali jsme spolu pořád něco a vždycky s nimi byla neuvěřitelná sranda. Po mé předchozí zkušenosti s bývalou třídou, jsem ani nepřemýšlela nad tím, jestli si tam udělám kamarády nebo ne. Věděla jsem, že tak jako tak to zvládnu, a když jsem si tam nakonec kamarády našla byla jsem neuvěřitelně šťastná a vděčná.

Rodiny

Hned měsíc potom, co jsem začala chodit do školy mě čekal prodloužený víkend z důvodu oslav nezávislosti Brazílie na Portugalsku. Moje rodina se rozhodla, že mě vezmou na výlet na jih Brazílie. Strávili jsme 5 dní na jihu a navštívili krásná města, pláž a největší zábavní park jižní Ameriky. A takhle jsem to měla se všemi rodinami. Každá mě vzala někam, abych poznala nějakou jinou část Brazílie. S jinou jsme jeli k moři na několik dní a k jejich rodině na „vesnici“. A další mě zase vzala do jejich bytu u moře, což jsem porovnávala s českým ježděním na chatu. Spoustu lidí v Brazílii mělo byt u moře, podobně jak u nás rodiny mají chaty a chalupy. Neočekávala jsem od mých rodin nic (snad jen, aby mi dali jídlo a měkkou postýlku, haha) a to, že mě s sebou všude brali, byl pro mě obrovský dárek.

 

Distrikt

Můj distrikt byl součástí multidistriktu Exprobrasil, který zabíral určitou část státu São Paulo. Bylo nás tam přes 80 výměnných studentů z více než 25 zemí. Už při našem prvním setkáním jsme si všichni skvěle sedli a díky výbornému Rotexu, který nám dělal úžasný program, skoro každý měsíc, jsme se všichni stmelili a už po pár měsících jsme se znali tak dobře, jako bychom byli kamarádi po celý život. Teď, po výměně, na moje kamarády myslím skoro furt a strašně moc mi chybí. Všichni jsme jeli na výměnu se stejným motivem a byli jsme fakt skvělá parta lidi se stejnými zájmy. Stali se mými nejlepšími kamarády a myslím, že ani nikdy nepřestanou jimi být.

Výměna mi ukázala svět jinýma očima, jinou kulturu a pomohla mi ve spoustu věcí. Osamostatnila jsem se, naučila jsem se nový jazyk, a hlavně jsem poznala sama sebe. Tím, že jsem nic neočekávala, jsem využila každé příležitosti, která se mi naskytla a pomohla mi uskutečnit nejlepší rok mého života.

Očekávání je kořenem všech zlomených srdcí.”

William Shakespeare

 

Další články od Kláry

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!