Ještě předtím, než jsem vyjela na největší dobrodružství mého života, jsem četla článek o očekáváních. V článku se psalo, že by lidé neměli mít žádná vysoká očekávání od nové příležitosti, například práce nebo třeba i roční výměny, a to z jednoho prostého důvodu: pokud si začnete představovat (a začnete očekávat), jak tahle nová příležitost bude probíhat, taky můžete docela prudce narazit, když to nebude podle vašich představ. Zamyslela jsem se nad tím a rozhodla se toho držet. Neočekávala jsem, že ve škole si udělám nejlepší kamarády, že mně rodiny budou brát na výlety a ani, že můj distrikt bude ten nejlepší, co jsem si mohla přát. Neočekávala jsem ani to, že se do Brazílie zamiluju, tak jak se to stalo.
Škola
Přijela jsem na výměnu a začala chodit to školy. Moje třída byla super, ale byl to třetí (poslední) ročník střední školy, takže všichni měli plnou hlavu myšlenek ohledně vysokých škol, a tak na mě nikdo neměl čas. Bavila jsem se tam s hodně spolužáky, jen to nebyli žádní mí nejlepší kamarádi a mimo školu jsme nic nepodnikali. Po letních prázdninách (prosinec, leden) jsem ale změnila třídu – jelikož ta moje předchozí odmaturovala – a našla si skvělé kamarády. Podnikali jsme spolu pořád něco a vždycky s nimi byla neuvěřitelná sranda. Po mé předchozí zkušenosti s bývalou třídou, jsem ani nepřemýšlela nad tím, jestli si tam udělám kamarády nebo ne. Věděla jsem, že tak jako tak to zvládnu, a když jsem si tam nakonec kamarády našla byla jsem neuvěřitelně šťastná a vděčná.
Rodiny
Hned měsíc potom, co jsem začala chodit do školy mě čekal prodloužený víkend z důvodu oslav nezávislosti Brazílie na Portugalsku. Moje rodina se rozhodla, že mě vezmou na výlet na jih Brazílie. Strávili jsme 5 dní na jihu a navštívili krásná města, pláž a největší zábavní park jižní Ameriky. A takhle jsem to měla se všemi rodinami. Každá mě vzala někam, abych poznala nějakou jinou část Brazílie. S jinou jsme jeli k moři na několik dní a k jejich rodině na „vesnici“. A další mě zase vzala do jejich bytu u moře, což jsem porovnávala s českým ježděním na chatu. Spoustu lidí v Brazílii mělo byt u moře, podobně jak u nás rodiny mají chaty a chalupy. Neočekávala jsem od mých rodin nic (snad jen, aby mi dali jídlo a měkkou postýlku, haha) a to, že mě s sebou všude brali, byl pro mě obrovský dárek.
Distrikt
Můj distrikt byl součástí multidistriktu Exprobrasil, který zabíral určitou část státu São Paulo. Bylo nás tam přes 80 výměnných studentů z více než 25 zemí. Už při našem prvním setkáním jsme si všichni skvěle sedli a díky výbornému Rotexu, který nám dělal úžasný program, skoro každý měsíc, jsme se všichni stmelili a už po pár měsících jsme se znali tak dobře, jako bychom byli kamarádi po celý život. Teď, po výměně, na moje kamarády myslím skoro furt a strašně moc mi chybí. Všichni jsme jeli na výměnu se stejným motivem a byli jsme fakt skvělá parta lidi se stejnými zájmy. Stali se mými nejlepšími kamarády a myslím, že ani nikdy nepřestanou jimi být.
Výměna mi ukázala svět jinýma očima, jinou kulturu a pomohla mi ve spoustu věcí. Osamostatnila jsem se, naučila jsem se nový jazyk, a hlavně jsem poznala sama sebe. Tím, že jsem nic neočekávala, jsem využila každé příležitosti, která se mi naskytla a pomohla mi uskutečnit nejlepší rok mého života.
“Očekávání je kořenem všech zlomených srdcí.”
William Shakespeare
Další články od Kláry
Strávila jsem nejlepší rok (17/18) mého života v Brazílii a teď mám hned dva domovy a jsem za to neuvěřitelně vděčná.