Ahojte, moc vás vítám u nového článku. Tentokrát je to takové slavení/neslavení osmi měsíců v Brazílii. Na jednu stranu jsem na sebe strašně hrdá, jak jsem se za osm měsíců posunula. Nemluvím jen o portugalštině (kterou mám jen tak mimochodem momentálně téměř plynulou, mám akorát mírný přízvuk), ale hlavně mluvím o sama sobě. Poznala jsem tu kdo jsem a tak nějak vím (mais ou menos/ so so), co v životě chci. I přes těch 15.000 kg, co jsem tu nabrala, se mám ráda, haha. Ono se to všechno strašně těžce vysvětluje, protože se to nedá slovy moc popsat a většinou to pochopí ti, co si tím stejným prošli.

Nechci zahodit ten život, co jsem si tu vybudovala, jen tak za hlavu. Miluju to tady. Brazílie určitě NENÍ nejdokonalejší země, lidi tu musí na všem hodně zapracovat. Život tady je živější se mi zdá, lidi otevřenější (mnohem) a jídlo naprosto dokonalý haha. Druhá strana – ta horší – nemám tu žádnou volnost. Ovšem, vídám se s výměnnými studenty a kamarády, ale není to jako doma. H-Rodiče se o mě furt bojí, což rozhodně chápu, jsem cizinec a kdyby se něco stalo, bylo by to hrozné. Ale prostě, stala jsem se tu hodně nezávislou na rodičích a rodině celkově, ale zároveň jsem tu furt svázaná pravidli a vším. Toto je důvod proč se chci vrátit a těším se na to. Uvidím opět moje kamarády, rodinu a budu ve svojí kůži.

Výměna je strašně zvláštní věc. Vybudujete se vlastně to stejné, co jste měli doma akorát za mnohem kratší dobu. Představa, to všechno opustit na vždycky, je příšerná.

 

Další články od Kláry

Klára BYSTROŇOVÁ

Strávila jsem nejlepší rok (17/18) mého života v Brazílii a teď mám hned dva domovy a jsem za to neuvěřitelně vděčná.

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!